Pestrá mikina pro pestrý den

17. září 2008 v 22:59 |  ~ Supr surprajs! ~
aneb jak darovaný kůň udělal z obyčejného dne hořkosladkou grotesku :)

Chtěla jsem vstát dřív (4:15),ale pak jsem zamáčkla bubudíka s tim,že na takovýho magora mi náš ústav ještě nedeformoval a skoro zaspala.V nádražní čekárně mě fascinovala unikátní trojice-hezká cikánka,docela hezkej cikán a jeho přítelkyně-hnusná bílá holka,kteří si nabíjeli mobily za automatem na kafe a dělali rambajs,co budil pohoršení.Anomálií je,že přestože měl kluk rovnej kšilt a bílou mikinu,byl z nich nejnormálnější a nejbohatší,ikdyž zkrotit ani uspokojit jejich potřeby se mu za dobu našeho pobytu tam s nimi nepodařilo :) Ve vlaku jsem spala o dvě zastávky míň než normálně a v šatně byla převlečená dřív než sourozenec,kterej si nechal vnutit bezvadnou myšlenku pokračovat v mých šlépějích na inkriminovaném ústavu a vláčí se tedy se mnou.Školník dneska sabotoval tradiční za tři až šest sedm jako otvírací čas a čekal skoro až do čtvrt,než nás,nadržence před vchodem,pustil studovat.A tak i dříve skončila moje ranní samotka ve třídě a chvilinku po mě dorazila elita třídy-šikmookej tučňák a anorektickej kretén,kterej mi byl ale nečekaně prospěšnej.Když jsem viděla,že ani po mých nevrlých odpovědích nehodlá zavřít pusu,hodila jsem po něm svůj sešit z litery a dala mu tak možnost jít se učit-čímž jsem měla prostor dodělat dú z m a koukat na nepochopitelný definice (v m).Tušila jsem pro mě tušené a předvídané a prostě stalo se,co se stát mělo čili měla jsem šanci zúročit svoje civění do sešitu.Pokusila jsem se nevnímat tradiční ticho objevivší se pokaždý jakmile vystoupim před třídu naplněné napjatým očekáváním něčeho,co jsem dneska (s touhle mikinou!) rozhodně nehodlala předvádět,a tak jsem si střihla perfektní výstup za čistá jedna s třídní obdivným "No Veronikooo!!.." Jo,Milánku,dneska jsem byla bůh O:) A po hodině jsem přijímala Raduščiny ovace a nechala jí radovat se z mojí jedničky a ani se jí nesnažila upozornit na to,že zapomněla odbočit a tudíž si cestu prodloužíme o dvě patra,protože jsem sobec a ráda to posloucham :P Neučit se na ostatní předměty se mi taky vyplatilo,protože jsem se nakrásně zamaskovala a do konce dne měla pokoj,až na další hru našeho brutálního basketu,při kterém se dnes nelámaly ani prsty,ani jiné končetiny,ale dupalo se na střevíčky :) Na programku jsme šikovně pomátly učitele (viď,Baru?*88*) a pak už honemrychlepryč! Žaludeční vředy z rána se obnovily,ale po zběsilém trhnutí sedačkou jsem si je vyrazila z těla ven o volant mého cvičného vozidla.Bystřejším došlo,že počátkem dneška jsem začla pod dohledem brázdit české silnice s tím,že jednou ten dohled vysadim a nespoutaně budu křižovat české silnice legálně a zručně.Ikdyž tim druhým si nejsem tak moc jistá. Je fajn mít posilovač řízení,Abs,bla bla bla,bla bla bla,prostě co si kdo vyzpomene,jenže přechytračit pak takový auto jde ztuha a mě se to nepovedlo,takže celou jízdu myslelo o krok napřed než já,za což jsem se mu nechtěně pomstila ( a pomstívala) tím,že jsem se ho pokusila zmást,na které straně má jakej blinkr a následně se mu pokusila celou páčku na přepínání blikání utrhnout :D Po necelé hodině ježdění jsem byla vysazena co nejblíž vlaku,kterej mě měl nejspíš urychleně odvézt pryč.Asi se mi to jenom zdálo,ale měla jsem pocit,že i instruktor ode mě utíkal,což moc nechápu,protože tomu jsem se nic utrhnout nepokusila :) Ale není všem dnům konec,ještě máme před sebou celej kurz jak v autě,tak na motorce ;) Jakmile jsem dosedla do vlaku,psalo mi do posledního vagonu neznámý číslo z vagonu druhého.Dovolila jsem neznámému přisednout a čekala,kdo se objeví.Samým napětím jsem ani nedejchala,ale když jsem nezaslechla chůzi podobnou obrovi,kterej boří města čili tohle stopro ztracenej Bohoušmíra nebude,zklamala jsem se ještě radši předem než se polonabarvená hlava mojí dnešní spolucestující objevila na dohled.Naštěstí po mě nechtěla nic,jen přikyvovat a sem tam se na něco zeptat,jinak si vystačila sama,takže jsem se mohla pokaždé,když se rozjela o novém tématu v klidu kochat okolní krajinou a rozjímat :) Cesta busem proběhla neočekávaně klidně,tzn. že si mě nefotili žádní ukrajinci ani se se mnou nepokoušeli navazovat komunikaci osmileté děti a poté,co jsem se doplahočila domů vám je doufam jasný,že jsem zaslouženě padla na delší dobu za vlast ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Papuča Papuča | Web | 18. září 2008 v 18:33 | Reagovat

ježíš...ty magore tak brzo vstávat:D:D udělala si dobře ;) u nás je škola otevřena pořád, naši školníci se před námi ukrývají, jelikož jsem je od začátku roku ještě neviděla:P:D

2 Ivánek Ivánek | Web | 18. září 2008 v 22:54 | Reagovat

Přeju co nejúspěšnější zvládnutí dalších jízd, ať už s dozorem nebo bez něj.

3 muriela muriela | Web | 18. září 2008 v 23:17 | Reagovat

Takhle brzo bych do školy nešla ani za peníze... Dneska jsem vyrazila za 8 minut 8, mám to asi kilometr :)

4 Meck Meck | Web | 19. září 2008 v 10:41 | Reagovat

Vstávám v 5:20 a bohatě mi to stačí, takže chápu, žes ten budík s radostí zatípla xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.