Uvědomění se(si) si(se)

6. října 2007 v 22:27 |  ~ Through me ~
Achoj,už ležíš??Japa je??Pujdeš zejtra ven??
Ležim na houpačce,koukam na zatmění měsíce a brečim jako želva,právě jsem ztratila nej člověka pod sluncem..Jestli se ti bude chtít,zastav se...
Nee,nikdo neumřel...
Bylo potřeba rok.Rok,abych si uvědomila,že "nej člověk"byl vlastně jenom takovej zbytečně hezkej zážitek,co měl bejt odstrašujícím případem do dalšího života.
A byly potřeba čtyři roky,abych si uvědomila,že člověk,co se další den stavěl a z depky mě vytáhnul,je ve skutečnosti to nejhezčí,co mě v životě potkalo.Nenapsal sice pro mě milostný básničky na dobrou noc,nesložil pro mě písničky a nechtěl mi dát k narozkám moje první webový stránky..Nechtěl se mnou (i přes nějaký ty ale) chodit (teda vlastně jo :)) a netrávil se mnou tolik večerů (co jsem se měla spíš učit) u počítače,jako to dělal "nej člověk",ale je to on,kvůli kterýmu bych si oči vyplakala,ztratit ho..
Bohužel nyní dělam vše (i přes svůj slabej vnitřní odpor) pro to,aby to tak dopadlo..
Ale proč mi sakra nikdo neřek,že na někoho přichází období vzdoru asi tak o 13 let později než by mělo???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Falmarin Falmarin | Web | 8. října 2007 v 15:02 | Reagovat

a já musím konstatovat, že život je fakt šleně hroznej a ubrečenej (-viz. mnou prožité víkendové večery)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.