Oddness

25. října 2007 v 10:30 |  ~ Kamufláž ~

Probudila se zpocená po celým těle,ale šťastná a mile zmatená.Posadila se na posteli a koukala před sebe do tmy.Zbejvala ještě hodinka do zazvonění toho "docela pěknýho budíka",takže byla připravená za chvilinku dospat.Potřebovala si ale vychutnat ten pocit,než se probudí podruhý a třeba si ten sen nebude vůbec pamatovat.
Poprvý za svuj život byla v Paříži,i když jen virtuálně.Seděla na lavičce před obrovskou univerzitou,pozorovala procházející studenty a čekala na něj.Už se ho nemohla dočkat.
Představovala si,jak asi bude vypadat kavárna,do které se jí chystá vzít,jak asi bude vypadat jeho byt,kam se po kavárně chystali,a co během těch následujícíh pěti hodin spolu prožijí,než jí z hlavního nádraží pojede vlak domů.
Jak se rozpomínala,cítila se čím dál tím hůře.Před univerzitou na něj nečekala ona,ale cizí holka,která vypadala jako ona,která myslela jako ona,která byla jí! Ona,jako neviditelný pozorovatel stála opodál a koukala na sebe,jak si na lavičce krátí dlouhou chvíli pohupováním nohy do rytmu hudby ve sluchátkách.
Detailně před sebou ve tmě viděla tu scénu,cítila ten pocit,jak se jí začíná chtít smát,protože věděla,že nic neuvěřitelnějšího v životě neprožila.Věděla,že rande se vydařilo a skončilo happy-endem na nádraží,i přesto,že celé odpoledne strávila pozorováním sebe s klukem,kterého důvěrně znala,což na tom bylo to nejabsurdnější.Už zase se cítila vyjímečná.Lehla si a začala pomalu usínat.
Než se jí myšlenka ztratila úplně,znovu si zrekapitulovala celé rande s klukem,kterého nikdy nemohla před univerzitou poznat,kterého nezná ani jménem a kterého nejspíš nikdy asi s klukem ve snu neporovná..
Její virtuální kluk jí totiž jen přidal dva komentráře ke článkům a pak zmizel..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.