Léto s kovbojem 6

9. července 2007 v 23:30 | Jaromíra Kolárová |  ~ Kovboj ~
Doubravka vyšla od Karásků poněkud rozladěná neurvalým vyhazovem,dala by přednost odchodu z vlastní vůle,nemínila se vnucovat.Madam sice vaří senzačně,ale dovede každé jídlo okořenit narážkami na Doubravčiny nedostatky,aby ji shodila před Bobou.Koneckonců ať si dělá,co umí,může si svého drahouška naložit do octa nebo do špiritusu.Člověk se s ním táhne do Prahy,zmešká rande a ona si klidně řekne,doma tě čekají s večeří.A Boba mlčí,ťunťa jeden.

Prošla kolem hrušky,o jejíž plody sváděli nájemníci na podzim líté spory.V činžovní vile bez správce nikdo s nikým nemluvil,všichni přešli na topení plynem a na vlastní pračky,přestali se přít o kotel a pořádek,naštěstí nevelká zahrada poskytovala dosti příležitosti k tříbení ducha.Kamenné hrušky s trpkou slupkou byly do jedné spočítány a denně kontrolovány ze všech oken.Najednou se jí zachtělo sehnout větev,orvat ji a roztřískat naleštěné sklo,za nímž se jistě skrývá pozorovatel.Nenadálý nápad ji zarazil,nikdy dřív jí nepřišlo nic podobného na mysl.Sevřela pevněji ucha své kabely a druhou ruku pokušitelku uvěznila v kapse.Pantoflíčky se tvrdě odrážejí od betonu.Když Doubravka zavírala branku,ohlédla se znovu po vile.Její honosnost časem utrpěla,za chvíli začne chátrat.Klapnutí branky zakončilo jednu etapu života.Dívka si uvědomila,že odcházela s pocitem úlevy vždycky,dnes si to však prvně přiznala.Co se už našlapala po betonových kostkách,mezi nimiž se navzdory všem mechanickým i chemickým prostředkům neustále dere zeleň.Boba ji vyhlížel z okna,zmáčkl bzučák,nikdy ji však nevyšel vstříc,seděl ve svém modrém pokoji,omyl,tehdy byly ještě stěny kanárkově žluté,Boba měl školní lavici,byl o hlavu menší,obrovská modrá kukadla mu plavala v slzách,sotva zavadila o algebraický vzoreček.Jeho úpěnlivý pohled v ní vzbuzoval něhu a jeho nechápavost jí vadila málo,energicky vypočítávala úlohu a Boba ji pečlivě opisoval.Ani nevěděla,kdy ji přerostl,ale jednou měl chřipku (liboval si v drobných nemocech),ležel na svém gauči,mužská chodidla čouhala pod kanárkovou žlutí,pošimrala ho na plosce a on po ní žertem skočil,kočkování skončilo neodvratnou trapností.Usmála se,Boba tenkrát sladce zaspával svou nevinnost a ona ji drhla ze žlutého damašku studenou vodou,honem vysušovala žehličkou,v oblaku páry nervózně hlídala okno.Stihli to,když se paní Karásková vrátila,svorně se skláněli nad geometrií.Od té doby se občas před učením rychle pomilovali,bylo to stejně vzrušující jako přichystaná svačina-sladká maková houska a hrnek Vitakávy v prášku.Něco si namlouvám,pomyslila si Doubravka,cosi se ve mně utrhlo a celá minulost se řítí bůhví kam.Několika kroky se octla v ruchu Nádražní ulice,uvítala ohlušivý hřmot,nemohla teď domů,lačně se zakoukala do výkladů.Po dlouhém půstu s nadšením prohlížela kolečkové brusle,pruhovaný svetr,tričko,na němž od jara číhal tygr,matlasé župánek,šaty pro starší dámy,výprodejové zimníky teskných barev,dokonce se zájmem sledovala otáčení kapouních mrtvolek na rožni.Za zády jí projížděla auta a tramvaje,cloumal jí dav,strčilo do ní dítě,nějaká tlustá bába ji nabrala nákupem,do směsi kouře a výfukových plynů voněl pivovar.Šla úmyslně úzkou ulicí,v níž se hluk koncentroval,zdálo se jí,že musí překrýt trávu,potok,lesní stín,strakaté fazolky krav a kovboje,hlavně kovboje.Pár kroků před ní se snesl holub,ušmudlaný a překrmený,seděl na chodníku jako ošklivá karikatura bílého a perlově šedého kroužení,dupla,ale neodletěl,jen ustoupil stranou.Rozeběhla se k řece,voda plynula stejně jako dřív,kachny a rackové stále obléhali botel,vyměnili divokou volnost za žrádlo.Doubravka tisíckrát míjela vysloužilý parník,přeměněný na hotel pro cizí turisty,poprvé však pocítila bodnutí-není i její loďka připoutaná?Nebylo až dosud všechno,co se domnívala konat svobodně,předem někým piřpraveno a propočítáno?Nebyl její pohyb proudem života jen klam?Třeba jen stála u břehu a život plynul kolem ní.Zamyšleně popošla.Daleko za lodí se vynořila potápka,malý čilý pták hned zas zmizel pod vodou,počítala vteřiny,čekala s napětím,až se vyhoupne nad hladinu,jakoby jí mohl zodpovědět nevyslovenou otázku.Čiperná bytůstka jí napravila náladu,Doubravka se uklidnila.V květinářství koupila kopretiny,tři stejné kytice.Aspoň za ně mohla schovat tvář.
"Doubravko,"zvolala radostně prababička,"tys přijela?A tos natrhala sama?"
"Určitě nenatrhala,"odporovala z pouhého zvyku babička,"vzpomněla si na nás teprv před obchodem."
"Ale babiny!"
Obě zpozorněly.Zúžily zrak za brýlemi.Podobaly se jedna druhé a čas smazal věkový rozdíl,obě byly staré.Jenže jejich věk se zastavil,Doubravce připadaly už léta stejné.
"Máma je doma?"
"Ne,na nějaké schůzi."
"Ta je tak někdy doma."
V nasazování na mámu se shodly,žárlily na ní víc než na sebe navzájem.Doubravka je chápala,soustředily se na ni,zahrnovaly jí péčí,byla pro ně zdůvodněním jejich života,jediným jeho pokračováním.A teď je pocítila jako tři pevná lana,která zabrání loďce vyplout,bude těžké je přetnout.A já se toho nikdy neodvážím.
"Stalo se něco,Doubravko?"
"Co by se stalo?"To jsou jen tvé sklérotické anxiozity."
"Je to docela normální obava o vnučku,mami,a nevím,kdo by měl spíš nárok na sklerózu!"
"Nemusíš mi věčně předhazovat pár let a nesnáším,abys mi řikala mami,víš to dobře.Tak co se stalo,Doubravko?"
"Vidíš ji,u mě je to anxiozita a u ní starost,samozřejmě."
"Ale babiny,přestaňte,nemáte radši něco na zub?"
Zatáhly ji do svého pokoje.Babička jí přistrčila misku s miniaturními oteklými delfínky,prababička se vytasila s načatou bonboniérou.
"Ty můžeš,"pobídla ji uštěpačně,"ty jsi štíhlá po mně."
"Náhodou je podobná mně."
"To jistě.Chudinka."
Doubravka snědla hrst sušenek a pět višní v koňaku a zaznamenala,že jí jde hádka na nervy.Velký pokoj se dvěma starodávnými vysokými okny byl rozdělen prosklenými skříňkami na dvě stejné úzké nudle,v každé byl gauč a psací stůl,kdy byly pod každým sklem tytéž Doubravčiny fotografie od kojeneckého věku (ještě jednou se opakovaly na stole rodičů),v temnější části se místnost opět spojila,bylo tu společné sedací zákoutí s křesly.Babky tu však většinou nevydržely,nepohodly se pro nějakou vzpomínku a usadily se každá u svého stolu na nepohodlné židli,hádka obvykle pokračovala přes přepážku,až se za sklem rozdrnčel míšeňský porcelán.I teď zatáhla prababička Doubravku do své poloviny.
"Nestalo se ti nic?Opravdu?Mně se můžeš svěřit."
Domnívala se,že šeptá,ale už dávno nedoslýchala.
"Tobě zrovna,ozvala se ze své půlky babička,"ty tak rozumíš mládí."
"Já jsem náhodou se svými žáky vycházela lépe než ty."
"Ale kdy?Kdy?"
"Mládí je věčně stejné.Nepřihodilo se nic mezi tebou a Bobou?"
"Co by se mezi nimi mohlo přihodit?Boba je slušný hoch."
"Tvůj otec byl také slušný hoch.A když já byla stará jako Doubravka,ty už jsi uměla číst malá písmena."
"Protože jsi byla vždycky lehkomyslná."
"Jak to mluvíš s matkou?Jaký to dáváš příklad tomu ubohému dítěti?"
"Je mi šedesát,"durdila se babička,"a vyprošuji si,abys mě neustále poručníkovala."
Doubravka se nevměšovala do výměny názorů ani ji už nevnímala,stála a vzdáleně se usmívala.Prababička si ji nespokojeně prohlížela.
"Celá ses proměnila,"zašeptala,"svěř se raději mně,oni mají předpotopní názory."
"Kdo jsou to oni?"ozvalo se za hrníčky a konvičkami.
Prababička jen mávla rukou.Vytáhla ze zásuvky dvě stovky a vtiskla je Doubravce do dlaně.
"Ale babi."
"Pst,"zasyčela prababička a dala si prst na ústa.
"Neboj se,já nic neslyšim,"zlobila se babička za přepážkou,"ani vrznout zásuvku,ani to tvoje pst,já jsem přece hluchá.Nemusíš Doubravku předcházet,já za to nemohu,že jsem se jí nemohla věnovat tolik jako ty,zys byla v důchodu."
"Ale babi,vždyť já vás mám obě stejně ráda."
Dívce nezbylo než obejít skříňky a usmiřovat babičku.
"Víte co,babiny?Pořiďte si akvária,bude mezi váma samá voda.A rybičky."
"Jo,a kdo by je krmil?"
Babička sáhla do šuplíku a strkala Doubravce peníze a posuňky jí naznačovala,aby byla zticha.Dívka se jen usmála.
"Ale ty ses doopravdy změnila,dítě."
"A co říkám?"zlobila se prababička.
"Opravdu se nic nestalo?"
"To už jsem se ptala já."
"Doubravko,dítě..."
"Nic se neděje,babi,nesmím přijet domů?"
Lehce přitiskla babičku k sobě.
"No,no,"zahudralo za přepážkou.
"Vy jste teda čísla babiny,jedna horší než druhá."
"Ty se zas vyjadřuješ,"řekla nespokojeně babička,"úplně jsi tam zvlčila.A jak to jen vypadáš,hned zajdi na trvalou."
"Na trvalou,"zděsila se prababička,"bude nosit kudrlinky jako ovce.Dnes je v mladé módě mírná nedbalost."
"Mírná!Nakonec i v řeči,ne?A v chování!"
"Doubravka sama ví,co se patří,má moji školu."
Prababička opustila svou polovinu a vydala se na společné území.V dlani mačká další stovku.
"A moji snad ne?"
Babička vyškrábne ze své tajné skrýše (kdekdo o ní ví) další bankovku a přisedne na opěradlo křesla jako ptáček.Náladu má smířlivou.
"Je už něco v televizi?"Sáhne po programu."Budeš se dívat s námi,Doubravko?"
"Co by dělala?Ale už ses dnes dívala do programu dvakrát."
Prababička přitáhla Doubravčino ucho až ke svým ústům a pošeptala jí s mírnou zlomyslností:"Už na ní začíná být stáří znát."A bystře jí podstrčí další stovku.
"Já tě viděla,mami,"řekla mstivě babička,"tady máš něco na přilepšenou,dítě,ode mne."
Doubravka objala každou jednou paží,přiblížila jim k sobě obličeje,brýle na brýle.
"Babiny,"povzdechla,"vždyť vy mě úplně mravně rozložíte."
Pustila je a vystřelila ven.Staré ženy na sebe znepokojeně pohlédly.Jedna po druhé si upravily brýle.Chvíli mlčky poseděly,srovnávaly si v hlavě Doubravčinu divnou proměnu.Doubravka pocítila únavu a žízeń.A touhu po samotě.zamířila do kuchyně a rozpačitě pozdravila matku.
"Ty jsi doma,Dorka?To se ani neohlásíš?První cesta k babičkám,samozřejmě."
"Říkaly,že jsi na schůzi."
"Na jaké schůzi,taky všechno popletou.Dělala jsem si pořádek v kabinetu,ve školním roce se k tomu nedostanu."
"Ty taky dovedeš užít prázdnin!"
"Pořád něco je.Pojedu s tátou na pár dní,hlavně že ty jsi na vzduchu.Umyj si ruce a pomoz mi s večeří!"
Doubravka jse poslušně do koupelny,nemá smysl se hádat.Máma je ze všech tří poznamenaná svým povoláním,má trhavé,nervózní pohyby a uštvaný obličej.Úzké zlaté obroučky jí propůjčují výraz strohosti a přísnosti.
"Na všechno jsem sama,Dorko,tátu znáš a babiny si ničeho nevšimnou.No slyšíš,už zas pustili televizi.A v tvém pokoji."
"To je jedno."
Je to stará bolest,jeden pokoj obsadili rodiče,druhý babičky a třetí zbyl na ni.Je největší,a nejhezčí,takže se tam všichni scházejí.Když se chce v klidu učit,stáhne se do mrńavého pokojíčku,který byl kdysi určen pro služku.Je tam temno a chladno,musí se tam chovat jako myška,jinak babičky nebo rodiče ostentativně opouštějí její pokoj uprostřed inscenace.Doubravka se zamyslila.Prvně ji napadlo,že ji rodina svou láskyplnou péčí terorizuje.Snad to podvědomě cítila už dřív a odcházela k Bobovi.Pod jiné jho.Pustila zpola oškrábaný brambor,voda vysoko vystříkla.Omluvně se usmála.
"Ale ty ses změnila,Dorka,"zděsila se maminka,"nejsi ty v jiném stavu?"Oči měla za brýlemi obrovské.
"Ne,mami,to ne,to vůbec ne."
"Nebylo by to zas takové neštěstí,jen to,proboha,neříkej babičkám,víš,jaké jsou.No slyšíš to,ony si pustí auto-moto-revui."
"Jdou s dobou."
"V něčem.V něčem jdou.Ale nová pravidla pravopisu neuznávají.A množiny?Ty vůbec neberou na vědomí.Zas jsi tam nechala kus slupky,nis neuděláš pořádně.Tak proč jsi přijela?"
"Boba má zkoušku."
"Zase?Proč si nevezmeš škrabku,to jsou slupky,prosím tě!Kolik těch zokušek mají?"
"Když dělá každou zkoušku nejmíň dvakrát,tak se to nasbírá.Teď jde na zápočet,potřetí."
Matka důrazně naklepávala tenký plátek,kousek masové drti jí přistál na brýlích.Nervózně je otírala.
"Já si někdy vyčítam,Doubravko,že jsme snad něco zanedbali,nezlob se,že ti fo toho mluvím,ale přece jen bys měla mít partnera,kterého by sis mohla vážit."
Doubravka udiveně pohlédla matce do očí.Jsou bez brýlí podivně měkké a bezbranné.
"Hm.A ty si táty vážíš?"
Matka zaváhala.A spěchala skrýt dojem,který mohla prodlevou vyvolat.
"Snad tě mýlí,že se občas pohádáme.Ale vždycky jsem si ho vážila,tvůj otec je neobyčejně slušný člověk."
Palička krutě udeřila,maso se mění v sekanou.Slušný člověk,pomyslila si Doubravka,jaké omšelé slovní spojení.Mělo by stačit označení člověk,všechno ostatní je zbytečné.A kdo je pro mámu slušný?Žáček,který nevyrušuje,zdraví na chodbě a nekouří tajně na záchodě.
"Neházej ty brambory z výšky,zastříkáš linoleum.Peníze máš?Raději ti je dám hned,než zapomenu."
"Já bych ještě vyšla,mami."
"Vyšla!Nedej si od něho nic platit!Nemáme to zapotřebí.A babkám řekni,že spíte každej v jinym patře,vidí v tobě pořád dítě."
Doubravka vsunula peníze do kapsy.
"Nemáš peněženku?"
"Ale mám."
Mytčino neustálé napomínání je náhle nesnesitelné.Dívka vyjde do předsíně,je tam chladno a temno.Prahne po chvilce samoty.Vezme z kabely peněženku,V jedné přihrádce jsou tři kapří šupiny a pomuchlané perlově šedé peříčko.Pošimrá si jím tvář a v tu chvíli ji prostoupí radostný klid.V zámku se otočí klíč.
"Hele,Dorina!Co to?Něco se stalo?"
Doubravka se unaveně usmála.
"To je klikla,že jsi poslední,kdo se mě může zeptat."
Táta je mohutný a hlučný,ale do boje se nikdy nepouští,klidí se ženským z cesty.Jediný z rodiny nenosí brýle,když byla Doubravka malá,zdál se jí jaksi nedokončený,připadalo jí,že mu něco chybí.
"Nějak jsem se změnila,že jo?"
"Jo,jak to víš?"
Ohlédl se po dveřích.Hlasitě sem zaléhal odborný výklad o startování vozu.
"Pocem,malá!"Zatáhl ji pod věšák,zakopl o boty,zamotal se do plášťě.
"Že se ti stal malér,holka!A on doštuduje tím svým tempem v příštím století.Neboj,nějak to spolu zmáknem,jen nic neříkej těm našim učitelkám,ty si myslej,že spíte každej zvlášť."
"Vždyť taky jo."
"Dobře,dobře,já se na nic neptám.Jen kdybys byla v maléru..."
"Nejsem,tati,čestný slovo."
"Fajn.Pěnez máš dost?"
"Ale jo,už jsem natankovala.Ty potřebuješ?"
"Kdybys mi mohla půjčit stovku."
"Třeba dvě."
Strká tátovi peníze a vzpomene si na peříčko.Na let holubů nad střechami.A zvonivě se rozesměje.V tu ránu se otevřou dveře z kuchyně i z pokoje.Skoro zároveń.
"Samá voda,"vzkřikne Doubravka a dá se s otcem v úzké předsíni do tance.Spadne deštník,sklouzne šála,na všechny strany se rozletěly srovnané střevíčky.
"Samá voda,"prozpěvuje do taktu Doubravka,"samá voda,samá voda,samá voda."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.