Léto s kovbojem 3

4. července 2007 v 21:49 | Jaromíra Kolárová |  ~ Kovboj ~
Některé hvězdy se přikryly oblakem,některé ospale mrkají,z měsíce zůstal stříbrný plíšek.Je nejčernější noc před ránem.V chatách je temno a ticho,kdesi ňafl pes.Nějaká městská příšerka,co spí s pány v pokoji.Doubravčino okno je dokořán.Ozve se ohlušující hvizd.A na předprseň padne kytice.

"Tiše!Co je?"
"Nic."
"Co blbneš?"
"To jsou ty od tůně."
Doubravka zaboří do porosených kytek nos,vůně je to k umdlení.
"Koukej zmizet!"
"Jo.Chceš vidět fungl nový telátko?"
"Kde?"
"V kravíně.Zrovna se vylíhlo,pojď se podívat."
"Tak počkej."
Doubravka se nezdržuje,noční košilku zastrčí do texasek,hodí přes sebe bundu,vlasy přihladí dlaní.A sběračku vody si chrstne do obličeje,překročí louž.Venku je čerstvo,nedá jí to,podívá se na Bobovo okno,je tam tma.Telátko je krásné,srst jako káva se smetanou,ofinka se mu zkadeřila,důvěřivě dumlá Doubravce prst,ruku,bundu,jeho vlahý dech v ní uvolní proudy něhy,která zaplavuje nejen novorozeného tvora,ale rozlévá se kolem dokola,zasáhne i Honzu.
"Má i řasy,koukni se."
Hoch zjihl,oči má jen pro ni.
"Doubravko,"zašeptá chraptivě a ohlédne se po dveřích,"kolik chceš dětí?"
Otázka ji zaskočila,Doubravka k sobě přitiskne růžový čenich a pokrčí rameny.
"Dětí?To nevím.Jedno.Možná dvě."
"Hm.Já si taky myslím,že šest je moc.Zvlášť když je člověk nejstarší."
"Vás je doma šest?"
Stáhl se.Jsou v něm takové spodní vody,něco začne,a pak se toho sám zhrozí.
"Bylo."
Zřejmě se mu nechce problém rozvádět.
"Ale já už mluvil s veterinářem,on souhlasí."
"S čím?"
"No přece aby se jmenovala Doubravka."
"Kdo?"
"No ona,ta malá.Nebo nechceš?"
"Proč ne?"
Políbí telátko na ofinku.
"Doubravko,ahoj."
Kroky naruší idylu.
"Musíme vypadnout,sem nikdo nesmí."
Vešla hezká,baculatá žena.Její zvědavost je zastřena přívětivostí.Honza viditelně znervozněl.
"To jsi ty!Já už se lek,že je to veterinář,ten by mě zryčel.To je naše maminka.Že je to hezké jméno,Doubravka,viď?"
"Jo.Docela."
Žena se dobromyslně usmála.
"Doubravka jste vy nebo ta jalovička?"
"Obě.Jenže jí to líp sluší.Pečete báječné koláče,paní Macháčková."
"Já?Jak jste na to přišla?"
Honza ztratil svou jistotu nadobro.Najednou tu nemá stání.
"Ale to byly od mámy,od horní."
Doubravka vycítila slabé místo a nedovedla si odpustit útok.
"A vy jste dolní?"
Zeptala se s mírnou dávkou škodolibosti.
"Jo,dolní."
"Aha."
"Pojď už,prosím tě,než nás tu načapá."
Neurvale ji vzal za ruku,Doubravka se vzepře,ještě políbí telátko na kadeřavou ofinku.Jitro zředilo čerň oblohy,na východě nabíhá do růžova,šeď zůstala jen na trávě,dvojí kročeje stírají rosu a vracejí louce zeleň,zůstává po nich stopa jako po lyžích.Dvojí stopa.Rozbíhá se,přibližuje,ale nikdy se neprotne.Nejen krok,i náladu má každý jinou,Doubravka hravou a Honza nepatrně ublíženou.
"Tak mam horní a dolní mámu,no!Je to snad něco zvláštního?"
"Ne,je to úplně normální.Tatínka máš taky horního a dolního?"
"Jasně."
"Zajímavé."
"Co je na tom zajímavého?V Praze se snad lidé nerozvádějí?"
"Ale jo.Dokonce větší procento.Ale nechat ženskou s šesti dětmi,to je dost gól."
"Proč gól?Přece odešla máma.Ona se totiž zamilovala do jednoho vdovce.Ale já spíš myslím,že jí ho bylo líto."
Dívka se zastavila.Trochu jí to vzalo dech.
"Co to povídáš?Tvoje máma si našla jiného s šesti dětmi?"
"Ne,on měl jen tři,horní táta,šest nás měla máma,teď mají spolu ještě Petříka,aby to zaokrouhlili."
Mají tak lidé kuráž,zamyslí se Doubravka,já si neporadím ani s Bobou,a tady si někdo kliďánko opustí muže,když mu porodí celou školku.
"Teda víš,Honzo,tu tvoji mámu bych strašně ráda poznala."
"To já taky."
Uhnul očima.Rozmluva mu zřejmě nebyla po chuti.A věru neměl náladu vystavit se posměchu nějaké obrýlené intelektuálky.Promovaná psycholožka,to zní.A pámbuví v jakých kouzlech se taková holka vyzná,ani se nenaděješ a vleze ti do duše.Jednou ji člověk spatří,jak si poskakuje v duhových kapkách,a už ji nevypudí z myšlenek.
"Musím jít,"řekl netrpělivě.
"Ty se zlobíš?"
"Ne,jenže krávy nemůžou čekat."
"Krávy ne,já vím."
"To ty se zlobíš."
Doubravka se usmála,sňala brýle a zavřela oči.Nedočkala se však ničeho.Honza upřeně kouká na zmáčené pantoflíčky,nohy v nich asi prochladly,zebou a on nemá kdy je zahřát svým dechem.Stoupá v něm teskná něha.
"Já sem asi blbec,Doubravko,že bych tu práci zrovna žral,to ne,ale mě to prostě nedá,já se nedokážu ulejt,ty krávy ani ty ženské nemůžou za můj průšvih.A teď prošvihnu i tebe,já to vím už napřed,já bych s tebou měl mluvit jináč,třeba o vlasech,že máš hezký..."
"Ale nemám."
"Nemáš,no jo,to je fakt.Ježíš,já sem nemožnej."
"Jo,úplně fantasticky."
Pověsila se mu na krk.
"Fantasticky nemožnej.A blbej,tak krásně blbej."
Prudce ho políbí a běží rosou,rozstřikuje kolem sebe studené,bezbarvé kapky.Slunce se ještě neukázalo,ale už odhrnulo z oblohy šedý závoj a probudilo ve vsi kohouty.Ozývají se jeden po druhém,jejich pokřik vyvolává radost.Teď zakokrhalo nějaké nedochůdče,ještě mutuje,hned ho přerušil zkušený zpěvák,vynesl svůj pozdrav až k nebi,ale kohoutek se nevzdává,zkouší to znovu,Doubravka se k němu přidá,vypne se na špičky a zakokrhá na celé kolo.A teprv pak se rozhlédne,nikde není človíčka.Radost z ní vyprchala,vydala ji ze sebe výkřikem,uvědomí si,jak ji zebou promočené nohy.U chatové kolonie je dosud klid,jen v zahrádkách zpívají ptáci.Kosice sedí na hřebeni střechy,v zobáku má naříč naskládané žížaly,nedůvěřivě pokukuje po dívce,zdráhá se prozradit hnízdo.
"Jen si je jdi nakrmit,holka,já stejně vím,kde je schováváš."
Vhoupne otevřeným oknem dovnitř.U zdi vedle gauče stojí Boba.Na hlavě.Nohy vzůru.
"Už si snídal?"Zeptá se Doubravka věcně.
"Ne."
"Jen se převlíknu."
Když stahuje noční košilku přes hlavu,zachytí lehký pach telátka,připomene si důvěřivý stisk zvířecího čumáčku a na okamžik zaboří do látky obličej.Shodila zrousané texasky,stojí nahá a shledává své opalovačky.Boba setrval ve své nepohodlné pozici.Nehne brvou.Doubravka si všimne kytice,prve ji shodila z okna na zem.Rosa už oschla,tužebníky vadnou a voní tím omamněji.
"Vodu jsi přines?"
"Ne."
"Hlavně že chceš snídat."
Vyšla s konví k pumpě,ale pustila si proud vody nejdřív na ruce,napila se z dlaní.Zuby jí zatrnuly,šplíchala si ledovou vodu do obličeje.Slunce už ozářilo svah protějšího kopce,rozeznala jen světlo a stín.nasadila si brýle,a tu se objevili v zeleni strakaté fazolky,koulely se po trávě sem a tam,na balvan se vyšplhala modrá skvrna.Ztracená radost se vrátila s takovou prudkostí,až se Doubravka zajíkla,ale když znovu nabrala dech,zaplavila ji nechuť k sobě,k chatě,k Bobovi,ke všemu.S povzdechem dala kytici do vázy,drobné kvítečky cestou opadávaly.
"Dej to ven,vždyť to smrdí."
"Náhodou voní."
"No dobře,tak voní.Ale tak silně,až smrdí."
Položila květiny na stůl.
"Chceš chleba s paštikou nebo suchej?"
"S máslem."
"Máslo vozej ve středu."
Otevřela v kuchyňce konzervu,položila ji na načatý bochník a ozbrojila se obrovským špičatým nožem.Byl to poslední,co ještě krájel.Boba se konečně svezl do normální polohy a přisedl ke stolu.
"S kým ses to bavila?"
"Já?"
"Venku,když jsi prve přišla."
"Jo prve.Přece s kosicí."
"S kým?"
"S kosicí."
Nedůvěřivě na ni pohlédl.
"No s kosem,se samičkou.Má v hlohu hnízdo."
"No dobře."
jeho výraz kolísal mezi uražeností a nejapností.Ukrojila chléb.
"Vyrost na tom do rána nějaký penicilín,nevadí ti to?"
"Vadí,"zabručel podrážděně.
Odkrojila plesnivou kůrku a namazala mu krajíc.
"Kousat budeš sám?"
neodpověděl.Jen se dotčeně usmál.
"Co čaj?"
"Vaří se."
Odešla do kuchyňky.Dráždilo ji,jak Boba žvýká.Jak se bolestínsky tváří.Jak má shrnutou ponožku.Spařila čaj.Pro sebe udělala kávu,smrťáka.
"Máš si vzít klíč,"řekl Boba,"okopeš okno.Maminka je na to háklivá."
Zívla.Posadila se na gauč a stáhla nohy pod sebe.Opřela se zády o dřevěné obložení.venku zpívali ptáci jeden přes druhého.
"A kdes byla tak brzo?Na houbách?"
"Ne,s kovbojem.Křtili jsme spolu tele."
Znechuceně mlaskl.
"Opakuješ se,Dorka,začínáš být nudná."
"Já?"
Postavila hrnek na zem.
"Víš,co já si myslím,Bobo?Že když do tebe píchnu,tak se vysypou piliny."
Napřáhla proti němu nůž.
"No schválně."
Couvl.
"Zbláznila ses,Dorka?"
"Jo.Zbláznila."
Zasmála se a vyrazila dveřmi ven.Přímo do slunce a do ptačího křiku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.