Léto s kovbojem 11 (2)

21. července 2007 v 18:08 | Jaromíra Kolárová |  ~ Kovboj ~
Doubravka neměla ani tušení o druhém dějství,které se odehrávalo za zdí.Spokojeně seděla u stolu,šupala bramboračku s čerstvými žampióny a cítila se po koupeli báječně.Od kamen sálalo horko,Honzova maminka sázela na litinový plát sběračku těsta za sběračkou,děti už skoro spořádaly předstih a číhaly na lívance,braly je hned horké a mazaly borůvkami,sypaly tvarohem a ještě na ně kydly lžíci husté smetany.
"Neolizujte pořád tu lžíci,"napomínala je maminka,"Lenko,zachraň pár lívanců na talíř,máme hosta,ne?"
"Já můžu počkat."
"Jo,to byste se dočkala."
bylo spodivem,jak málo se Honzovy mámy dotýkal celý ten shon,nevadilo jí,že smetana kape na stůl a borůvky padají na linoleum a nejmenším dětem na košilky a na bříška,při svém tanci nad plotnou ještě stačila nakrmit Petříčka,Gábinku a zavařit Doubravce kávu.Vyhnala potomstvo s poslední kořistí na dvůr,svěřila menší děti větším a přisedla ke stolu.Byla čisťounká a chutně voněla,připomínala krásně upečený lívanec se smetanou.
"Víte,Doubravko,"řekla přátelsky,"teda že byste se mi moc líbila,to se mi nelíbíte."
"Já se sobě taky nelíbím.Když se trochu učešu a přišmrncnu,je to o chlup lepší,ale zas o moc ne."
Žena se na ni překvapeně podívala.Narazila na neproniknutelný úsměv.Vzdychla si,postřehla chvějivou zář.Nejhezčí ta holka není,ale má něco do sebe,to zas má.
"Abyste mi rozuměla,Doubravko,já proti vám nic nemám,to ne,jenže si přece myslím,že by se k němu Jitka hodila líp."
"To já si taky myslím."
Honzova maminka vykulila oči,přiznání ji zaskočilo a zbavilo jistoty.Ohlédla se po dveřích a důvěrně se k dívce naklonila.
"vy si to myslíte taky?No jo,to je všecko hezký,ale jestli ho vodíte za nos,to by vám moh taky rozbít hubu."
"Jo?"
Doubravka se záhadně usměje.Zamyslí se,lívanec v ruce.Svírá ho tak pevně,že ji náplň stéká až na zápěstí.
"Nejhorší ze všeho je,že já to s ním asi myslím vážně,paní Macháčková."
"Ale určitě to nevíte,"povzdychne máma a skoro s lítostí připomene:"A já už dávno nejsem Macháčková."
"Já vím,já zapomněla.Nezlobte se,že se na to ptám,ale já bych nutně potřebovala vědět,mě by zajímalo z čistě psychologického hlediska..."
Zmatený proslov přerušil řev.Jana vlekla Petříčka jako balík.
"Zas se počural,mami."
Žena vyměnila zkušenou rukou plenky.Trvalo to chvilku,ale Jana stačila zmizet.Zřejmě to byla lest.
"Co by vás zajímalo?"
Doubravka si olízla smetanu na zápěstí.
"Jak jste se mohla,nezlobte se,ale když už jste měla s panem Macháčkem šest dětí,jak jste se mohla zamilovat do jiného,já bych to potřebovala pochopit,z čistě psychologického hlediska."
Žena si otřela tvář o chmýří dítěte,které se v její náruči utišilo.Přimhouřila oči slastí jako předoucí kočka.
"Jak jsem se mohla zamilovat?No jo,jak jsem mohla?To je tam,milá zlatá,každá halt víme svoje.A to je celá psychologie."
Dítě roztáhlo bezzubou pusinku v úsměvu.
Z hodin vylétla kukačka a připomněla čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.